V Gruzii nám hlavní město dalo pocit, že jsme se ocitli v několika městech naráz. Kromě Tbilisi jsme si odsud odvezli podzimní Kutaisi a jedno náhodné setkání, o kterém se dá vyprávět dlouho — a za rohem už čekalo Turecko.
Město, které nám připomínalo všechno naráz
Tbilisi nám připomínalo trochu italskou Chiavennu pro různé vodní kaskády a vodopády, předměstím panelákové sídliště v Pelhřimově, nábřežími Prahu a platanovými promenádami třeba francouzský Perpignan — všechno ve stavu jako před třiceti lety.
Na pravém břehu řeky Kury, nad starým městem, leží ruiny pevnosti Nariqala ze 3. století. Právě je v opravě. Pod ní se rozprostírá 128 hektarů velká botanická zahrada, kterou zřídili roku 1845 na prostranství parku pevnosti.
Staré město, hedvábná stezka a sirné lázně
Prošli jsme staré město s úzkými uličkami dlážděnými kočičími hlavami. Právě přes něj vedla kdysi hedvábná stezka. Domy jsou převážně dřevěné s vyřezávanými předsazenými balkóny, podobně jako v Baku.
V lázeňské čtvrti Abanotubani se nachází sirné lázně ze 17. století a nad vodními kaskádami opět krásně zdobená mešita. Jednotlivé části města propojují moc hezké mosty — staré i moderní — a lanovka.
Absurdní konec přechodu do Ázerbájdžánu
Absurdní závěr našeho průchodu hranic do Ázerbájdžánu jsme museli dotočit až o tři dny a tři země později. Bylo fakt těžké si tu nesmyslnost jen v hlavě poskládat.
A abychom vás neuvedli do deprese, snažím se to převyprávět s úsměvem. V reálu se ale nedivím, když tam dojde k jakékoliv agresi — je to neskutečný boj nervů.
Kutaisi: zlatobýl, zahrada a setkání s Vladimem
Gruzie pro nás znamenala hlavně podzimní zlatobýlovou atmosféru, ubytování v Kutaisi ve vile s kouzelnou zahradou a moře ke koupání.
A pak náhodné setkání s Vladimem — Arménec žijící v Gruzii, cestovatel, majitel Tesly a art director, který si nedávno vzal za manželku Ukrajinku. I s ním jsme nakousli téma Náhorního Karabachu.
Zdravíme a za rohem už máme Turecko.
