Poslední úsek cesty vedl podél Černého moře Tureckem a pak přes Balkán domů. Po půl roce na cestě se najednou všechno počítalo v posledních dnech, ne v týdnech — a my se v Turecku poprvé cítili být jednou nohou v Evropě.
Turecko a cesta podél Černého moře
Trojmezí Turecko — Řecko — Bulharsko
Další den jsme stáli na trojmezí Turecka, Řecka a Bulharska. Tři země na jedno zastavení, a Evropa tím přestala být jen pocit.
Bělehrad překvapil: nabíječka a jeden elektrobus
Přijíždíme na benzínku na okraji Bělehradu a já říkám: ten blbec autobus beztak stojí před nabíječkou. Stál samozřejmě správně, takže jsme mohli nabíjet taky — a hlavně jsme při našem nabíjení poprvé potkali autobus. Po Číně, kde jsme takhle potkali kamion, je to příjemné překvapení.
Ještě jedna věc mě dostala: i při 90 % baterie do něj teklo pořád plným výkonem nabíječky, tedy 120 kW. Byl totiž postavený na 800V architektuře.
Byl to Otokar — turecký výrobce autobusů a užitkových vozidel se sídlem v turecké Sakaryi, který se specializuje na autobusy pro městskou dopravu, školní a meziměstské autobusy a další komerční vozidla. Model Otokar Kent se často používá jako elektrický městský autobus a jeho parametry vypadají přibližně takto:
| Parametr | Otokar Kent |
|---|---|
| Délka | okolo 12 m |
| Kapacita | zhruba 90–100 cestujících podle konfigurace |
| Pohon | elektrický |
| Dojezd | kolem 300 km na jedno nabití, podle podmínek provozu |
| Maximální rychlost | okolo 70–80 km/h, přizpůsobená městskému provozu |
Údaje jsme si doplnili přes ChatGPT, takže je berte jako orientační. Tyhle autobusy jsou navržené s ohledem na ekologický provoz ve městě, což se hodí tam, kde tlačí na snížení emisí.
A při nabíjení jsme byli poprvé chyceni při činu.
Tak trochu svérázné Srbsko
Bydlení hned za tureckými hranicemi ve městě Pirot vypadalo zase jako u babičky, včetně domácích buchet na uvítanou. Dětem jsme říkali, že klidně můžou mluvit před majitelkou česky, protože srbština je hodně podobný jazyk. No, ne tak docela.
Pirot je jinak známý výrobou koberců, které nám trochu připomínaly ty z Maroka. U města je hrad a dětem jsem ukazovala „pruhované“ kostely.
Pak jsme se přehoupli přes řeku Sávu a mohutný Dunaj u Bělehradu. V loukách kvetly astry — pár jich vezeme babičce ještě dodatečně k narozeninám. A Laura si domů vybrala jahodu v Tvoj Garden Centar v Bělehradu. Krajina a domy jsou tady většinou v souladu.
Ještě než začne tiskovka
Náš přerušovaný rozhovor ztratil kotvu v čase i kontinentech, ale nechceme vás o důležité informace ochudit, takže ho zveřejňujeme ještě před tiskovkou. Kdo má čas a chuť, přijďte nás pozdravit ve 13:00 do Muzea rekordů a kuriozit.
A ještě dvě poznámky na okraj: nakonec se povedla i jedna věc, o které Raf říkal, že neklapne — tušíte která? A tím Ruskem v rozhovoru jsou míněné všechny ty postsovětské republiky.
Cybertruck v Pelhřimově a světelný tanec
V Pelhřimově nás po cestě kolem světa přivítal i jeden z mála Cybertrucků u nás a dal si s námi pár lightshow. Děkujeme @mobilni.kotelna za setkání, ukázku a společný „světelný tanec“ a @TeslaDave za organizaci.
STK po čtyřiceti tisících kilometrech
Po cestě nám vypršela platnost STK, takže to musíme hned napravit — musíme tam jednou všichni. A popravdě jsme sami zvědaví, jestli se na podvozku objevily nějaké vůle po téměř 40 000 km, z toho několika tisících najetých po něčem, co se velmi těžko dá nazvat silnicí. Budeme informovat.
Co si z cesty odnášíme
Všichni se nás ptáte na zážitky a popravdě — už asi od půlky cesty jsem si říkal, že tomu na konci nebudu věřit ani sám sobě. Situací, kdy už téměř nešlo pokračovat a kdy jsem nechtěl rodinu vystavovat většímu riziku, bylo nespočet.
Zároveň mě mockrát překvapilo, že Hanička i děti ustály náročné situace úplně v pohodě. Třeba když vás ve dvě ráno zamítnou na letišti v Kazachstánu, děti kolem už popadaly na lavičkách, a vy se máte nějak zase přepravit, ubytovat a začít hledat další řešení — a u toho jste přišli o letenky a snažíte se stornovat i bydlení v dalším státě, kam nedorazíte. Neplánované přespání kdesi v pustině už bylo většinou to snazší.
Některé další negativní situace jsem zveřejňovat nechtěl i proto, že je to takové „laciné“ získávání pozornosti, které vidím u některých podobných profilů. Otevřenosti se rozhodně nebojíme, takže až připravíme prezentace, přijďte se nás zeptat na cokoliv. Nemáme v tom ani další komerční zájem, takže vše říkáme tak, jak jsme to měli možnost poznat.
A je to vlastně i jedno z velkých poučení. Chtěl jsem poznat jakési hluboké lidství v lidech ve všech státech a většinou se nám to i podařilo — z upřímných sdělení některých lidí a ze sdílení jejich životních příběhů jsme až ztráceli slova. Ta hloubka a intenzita se nedá popsat.
Svět už nikdy nebudeme vnímat stejně. Nejspíš nám už navždy bude víc záležet na ještě víc lidech, víc místech, víc kulturách. Najednou se jakési „my a oni“ ztrácí jak pára nad hrncem, protože lidi jsou uvnitř všude stejní. Lépe řečeno stejně krásní.
Laura jde poprvé do školy
Zpátky na chvilku v Pelhřimově — a Laura jde poprvé do školy. Jedeme nakupovat aktovku a paní v pelhřimovském Koh-i-noor Hardtmuth CZ se během půl hodiny od Lau dozvěděla všechno, co za půl roku zažila a jak jsme teď nejlepší na celém světě.
Ve škole je sebejistá, hned učitelce tyká, a mám takové tušení, že Lau bude třídní komediantka. V autě trénovala:
- anglicky: van tů fí šiks
- čínsky — a k tomu poučku, že ch je od slova chloch
- kulinární přehled: když se jí zeptáte, co jsme jedli, bude vyprávět o nudlích a kozíkách, nebo o velbloudu nulahrbém
Snad takový ten povinný klid ve školní lavici neutluče její srandovní bezstarostnou energii nabitou náturu.
