Cestou přes tři kontinenty jsme začali psát krátká zamyšlení nad tím, co vidíme z okna a co si k tomu člověk dohledá. Vyšla z toho série „ekonomických pohádek“ — o hranicích, o Hongkongu a asijských tygrech, o tom, kolik se v Číně skutečně vydělává, a nakonec o dálnici uprostřed pouště.
Žil byl Zdenda a věřil, že svět je propojený
Žil byl Zdenda v malé zemičce uprostřed Evropy. Většinu života slýchával, jaká je všude ve světě globalizace, jak je všechno propojené a prý tak moc, až to škodí. Zároveň celý život věřil, že jsme si všichni rovni a svým způsobem máme stejné šance. Věřil tomu tak moc, že naložil celou rodinu do auta, aby jim ten propojený svět ukázal a aby všude měli nové kamarády.
A jak to dopadlo?
- Maroko jsme už znali, takže jeden nesmyslný papír k autu (kde si sám sobě potvrzuji svolení jezdit) a za každého jiný malý nesmyslný opis údajů z pasu, který stejně skenují. Dřív jsme tam ale zažili i několik kilometrů dlouhý zástup lidí, kteří chtěli projít do Španělska. Ten pohled fakt není pěkný.
- USA — Kanada byla zvláštní. Projížděli jsme ji několikrát a vždycky asi hodinu zbytečného čekání ve frontě. Dřív byl navíc problém projíždět takhle vlastním autem, protože se tím narušil „transit“ cizího auta po USA.
- Mexická hranice byl mazec: dopředu jsme viděli kilometry ocelové zdi v poušti, pak snad šestimetrové ostnaté ploty, retardéry v silnici tak vysoké, že jsem je nemohl přejet, a vojáci samozřejmě po zuby ozbrojení — jeden měl pušku velkou jako on sám a vypadala jak ze Star Wars. Ironicky řečeno, hned se každý cítí jako člověk, se kterým bude zacházeno s respektem. A to vynechávám kilometry kolon i na menším přechodu.
- Hongkong s jedním nesmyslným papírem byl celkem v pohodě, ale žádost o víza do Číny bylo něco neskutečného. To ještě popíšeme.
Celým tím chceme říct, že všechny hranice vlastně jen dělají umělé bariéry mezi lidmi a pro vůdce na každé straně je snazší svým lidem „nakukat“, že na té druhé straně jsou ti špatní. A přitom nás snad ještě čekají další, „zajímavější“ hranice.
Každopádně to považujeme za zločin proti lidskosti, že se s lidmi takhle zachází. A s dovolením, témata jako LGBT nebo kvóty na ženy ve vedoucích funkcích nám pak připadají poněkud mikroskopická, když ve světě existuje taková makro nerovnost.
A pozitivní závěr? Ty nové kamarády jsme našli. Napříč kontinenty, státy, náboženstvími i rasami. Až se zdá, že jediným problémem jsou ty hranice a ti, co je chtějí stavět.
1. Ekonomická pohádka na neděli: Hongkong a asijští tygři
Od Hongkongu chci napsat něco víc k ekonomice. Tam to byl asi největší náraz — ceny jako v USA a všude minimum místa. Stačí otevřít Wikipedii a Statistu a zjistíte pozoruhodné věci.
| Hongkong | |
|---|---|
| HDP | stejné jako celá ČR, ale je jich jen 7 milionů — a žijí na několika ostrovech |
| Růst HDP 1961–1997 | 180× |
| Průměrná mzda dnes | téměř 100 000 Kč (proto ty ceny) |
| Start | po druhé světové válce prakticky z ničeho |
Původně vyrostli jako přístav, tedy dopravní uzel, a na levné výrobě. Jak bohatli, posilovali finanční sektor a z výroby ustupovali. Zároveň investovali do vzdělání a infrastruktury.
Pak jsem si to porovnal s ostatními ekonomickými tygry — Jižní Koreou, Tchaj-wanem a Singapurem — a všichni to měli velmi podobné.
Jižní Korea to měla nejdivnější. Vládl tam generál, ale stavěl silnice a podporoval podnikání (vznikly tam ovšem oligopoly) a za 18 let jeho autoritativní vlády vzrostlo HDP čtyřnásobně, tedy asi o 300 procent. Pak začali investovat do IT a v osmdesátých letech zároveň přešli na demokracii.
Tchaj-wan vsadil také na elektroniku, IT a vzdělanost. Dnes je největším producentem čipů na světě. Před pěti lety jsem měl možnost navštívit jejich ITRI, něco jako akademii věd, a od té doby to beru jako chrám vzdělanosti a inovací.
A vlastně jakoby mimochodem všechny tyhle země patří k zemím s nejvyšší životní úrovní, očekávanou délkou dožití a rozvojem lidského potenciálu — velmi často jsou v TOP 10 na světě.
Kombinace HDP a průměrné mzdy každopádně tvoří docela zřetelné obrysy cen za produkty a služby. Nejvíc mě ale překvapilo, že když to člověk zažije, promluví s místními lidmi a pročte Wikipedii, je to jako otevřená učebnice ekonomického úspěchu. Neskutečný mazec.
2. Ekonomická pohádka o Číně: kolik se tady vlastně vydělává
Hodně statistik mi připadá zkreslených, a to i na dobrých zdrojích — některé tvrdí přes 95 000 Kč jako průměrnou mzdu v Číně. Denně tady něco řeším a vidím ten rozptyl cen, takže moje odhady jsou jiné.
| Kde | Mzda |
|---|---|
| Velká města, běžný pracující | cca jako u nás, 30–40 tis. Kč hrubého |
| Malá města a vnitrozemí | na úrovni naší minimální mzdy, do 20 tis. Kč |
| Dost lidí | třeba jen do 10 tis. Kč |
| Velké korporace | jako u nás — až statisíce měsíčně |
A trocha dat k celé ekonomice:
| Ukazatel | Hodnota |
|---|---|
| Podíl na světové výrobě | 28 % všeho na světě je vyrobeno zde |
| HDP v běžných cenách | těsně za USA |
| HDP v paritě kupní síly | největší na světě, a to už dávno |
| Růst HDP | cca 5 % ročně (dříve i 10 %) |
| Inflace | cíl 2 %, reálně 1,5–2,9 % |
| 5G připojení v roce 2022 | 500 milionů lidí |
I Wikipedie uvádí, že to HDP nesedí, už když se začne počítat od mezd — přitom firmy vydělávají ještě víc. Mají velmi nízké ceny, takže v podstatě každý ekonomický ukazatel se najednou o polovinu zvýší, jen když to přepočtete na paritu kupní síly. Z kombinace růstu a inflace pak jasně vyplývá zajímavý prostor: když si dovolím určitou bulvárnost, vlastně bohatnou o tři procenta ročně po odečtení inflace.
U asijských tygrů jsem psal o infrastruktuře a vzdělanosti. Tady se mi líbí ještě další rozměry. Podle mě si naprostá většina lidí vykládá infrastrukturu podle minulého století — a přitom právě 5G je dnes to, co propojuje lidi a zmenšuje vzdálenosti nejvíc. A ta „stará infrastruktura“ je tu taky mazec: jejich rychlovlaky jsme si oblíbili nejvíc a přejeli jsme s nimi celou Čínu napříč. Všude staví nové dálnice, letiště, železnice.
Návrh na banánový index
Přidávám obrázek se známým Big Mac indexem — a mám návrh. Zavedl bych ovocný index, třeba banánový, a to ze tří důvodů:
- Ceny ovoce mě překvapily. Na celém světě má spíš vyšší hodnotu, než jsem čekal. Melouny, jahody i banány stojí velmi podobně všude — možná je to dané logistikou a maržemi nadnárodních řetězců.
- Je to zdravější než zpracované potraviny, takže při vyšší dostupnosti bych očekával pozitivní dopad na zdraví obyvatel.
- Jím ho nejčastěji.
3. Ekonomická analýza ze silnice v poušti
Za chvíli přejedeme napříč celou Čínou podruhé, což nás vede k dalším postřehům:
- Od východu na západ je to až brutální rozdíl. Poměrně brzy místo prosklených mrakodrapů uvidíte vesničky s domky o velikosti garáže a často i bez omítky, všude kolem kukuřici a lidi, kteří chodí pomalu i klidně uprostřed hlavní silnice.
- Většina cesty na západ vede pouštěmi a polopouštěmi.
- Ale všude je vybudovaná moderní placená dálnice a na hodně místech se dostavuje rozšíření.
- Zajímavost: snad všude na světě stojí mýtné na dálnici kolem jedné koruny za kilometr.
Jsou tady vidět velké investice do infrastruktury. Dálnice, po které jedeme napříč celým severem Číny, bude mít v součtu asi 4 000 kilometrů a její většina před dvaceti lety nejspíš neexistovala. Podél ní je vidět železnice a skoro všude obrovské vedení silové elektřiny a spousty kilometrů solárních panelů a větrných parků. Začali jsme si to pro sebe nazývat industrializovaná poušť.
A člověk pořád přemýšlí, jak to může fungovat. Celý život věřím, že nejvíc potenciálu se uvolní, když funguje volný trh a konkurence. Tady jsou evidentně levné energie a suroviny — o skupování zdrojů Čínou po celém světě čteme asi všichni. Zdá se, že i přes jiná omezení právě dostupnost surovin a energie a dostatek pracovní síly (dřív levné, teď podle oblasti) umožňuje ten hospodářský růst a rozvoj.
A pak je možné i to, že je tolik vystavěné infrastruktury i někde v poušti, kde dřív nebylo nic než jen obchodní cesta.
