Do Ázerbájdžánu jsme se dostali přes Kaspické moře — a přechod hranice spojený s přebíráním auta z lodi byl zase největší zážitek celého úseku. Pak jsme ale mohli obejít Baku, dojet do Gruzie a užít si Tbilisi.
Od okénka k okénku
Oblíbené přecházení hranic, umocněné přebíráním auta, je vždycky největší zážitek. Tu neskutečnou neschopnost odbavit relativně normální věc — prostě osobní auto jen přejíždí z jedné země do druhé — ze sebe musím dostat aspoň tímhle rychlým popisem.
Navíc vyložení auta mělo zpoždění asi 34 hodin. Teď jen chodíme od okénka k okénku a jsme rádi za každý malý posun. Držte palce.
Baku: město, kde vítr fouká
Jméno hlavního města Ázerbájdžánu znamená „město, kde vítr fouká“ — a my to potvrzujeme, hlavně u moře v moderní části.
Je to největší obchodní i kulturní středisko a zároveň největší přístav země. Leží na západním břehu Kaspického moře, uprostřed naftových polí, odkud vede řada ropovodů.
Centrem Baku je Staré město, které je zároveň pevností. V roce 2000 byla tato část města s Palácem Širvanšáhů a Panenskou věží zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Impozantní jsou Plamenné věže nad městem. A my jsme tady zase přijali řadu zajímavých pozvání.
Do Gruzie jsme přejeli v noci, ale v Ázerbájdžánu nás zrovna pustili do éteru — rozhovor je na YouTube.
Tbilisi ve stavu jako před třiceti lety
Hlavní město Gruzie nám připomínalo hned několik míst zároveň: italskou Chiavennu pro vodní kaskády a vodopády, předměstím panelákové sídliště v Pelhřimově, nábřežími Prahu a platanovými promenádami třeba francouzský Perpignan. Všechno ale ve stavu jako před třiceti lety.
Na pravém břehu řeky Kury, nad starým městem, leží ruiny pevnosti Nariqala ze 3. století — právě se opravují. Pod nimi se rozprostírá 128 hektarů velká botanická zahrada, která byla zřízena v roce 1845 na prostranství pevnostního parku.
Navštívili jsme staré město s úzkými uličkami dlážděnými kočičími hlavami. Kdysi tudy vedla hedvábná stezka. Domy jsou převážně dřevěné, s vyřezávanými předsazenými balkony podobně jako v Baku. V lázeňské čtvrti Abanotubani jsou sirné lázně ze 17. století a další krásně zdobená mešita nad vodními kaskádami. Jednotlivé části města propojují moc hezké mosty, staré i moderní, a lanovka.
Zdravíme — a za rohem už máme Turecko.
Absurdní závěr jsme dotočili o tři země později
Konec našeho průchodu hranicí do Ázerbájdžánu jsme museli dotočit až o tři dny a tři země později. Bylo fakt těžké si tu nesmyslnost vůbec v hlavě seskládat.
A abychom vás neuvedli do deprese, snažím se to převyprávět s úsměvem. V reálu se ale nedivím, když tam dojde k jakékoli agresi — je to neskutečný boj nervů.
