Přelet z Los Angeles do Hong Kongu byl v plánu jako rychlá spojka do Číny. Za posledních pár dní se ale stalo tolik věcí, že z rychlé spojky je čekání s otevřeným koncem.
Auta do Číny nepoletí
Momentálně máme vyjádření čínských úřadů, že nám auta nepřijmou. Přitom jsme kvůli úspoře času dali přednost letecké dopravě před lodní a do včerejšího dne bylo všechno v pořádku: auta poletí do Číny, v autě nesměly být žádné osobní věci. To jsme vyřešili kontejnerem a balíky posílanými do Číny a do Evropy.
Přeletěli jsme tedy do Hong Kongu, kde jsme dva dny řešili víza do Číny — papíry, fotky a všude z nás chtěli stáhnout nehorázné peníze. Ve středu by snad měla být víza k vyzvednutí. Proces přímo na úřadu je vcelku rychlý a nemusíte využívat drahé agentury. Tady ohromný klobouk dolů před mým mužem, který většinu papírů nakonec vyřídil sám. Já jsem v tu chvíli chtěla být úplně na jiném místě, točil se se mnou celý Hong Kong. Děti naštěstí v pořádku, jen Lau občas hejká hlady — nic jí nechutná, chce jen český rohlík. Pečivo umíme opravdu jen my a Francouzi, jinak je to všude něco jako buchta.
„Největší pokoj v budově“
Jak vypadá příjezd, když přistanete poprvé v životě v Hong Kongu a zamluvíte si přes booking to nejlevnější ubytko v centru? Prý „family room“ — a když jsem se ptal po větším, majitel se zubil, že je to největší pokoj v budově.
- Taxi z letiště stojí přibližně stejně jako to ubytování.
- Většina budov v centru má uvnitř celý další vnitřní svět: nekonečné chodby a obchody.
- V podzemí jsme viděli i Ikeu.
Aklimatizace: čtrnáct hodin letu a klima na maximum
Pro některé z nás byla aklimatizace hodně těžká. Čtrnáctihodinový let přes Tchaj-wan, časový posun z minus devíti hodin proti Česku na — jak se to vezme — plus šest. Opět jiná kuchyně, protože „not hot spicy“ znamená u každého národu něco jiného. Všude uvnitř klima na maximum, venku tropy.
A pak první, klaustrofobické ubytování: rodinný pokoj o rozměrech čtyři krát čtyři metry. Rafael měl místnost tři krát metr osmdesát, bez okna, ve dvanáctém patře. Majitel mu řekl, že klima nefunguje. Rafael si ji nahodil sám.
Město, které pracuje s každým metrem
| Hong Kong | |
|---|---|
| Obyvatel | 7 509 200 |
| Zástavba na půdě získané z moře | přibližně 25 % |
| Národní parky v okolí | 40 % plochy |
| Řeč | kantonština |
Patří to mezi nejhustěji osídlené oblasti světa. Žijí zde převážně Číňané a mluví se kantonsky — podle Lau se pak v samotné Číně mluví „pomerančovsky“. (Pravda je mandarinština.)
Nejvíc na nás působil ten kontrast: nejmodernější technologie a vedle nich lešení z bambusu. Je neuvěřitelné, co lidi dokážou a jak musí pracovat s každým metrem a s každým odpadem — ve tři ráno umývají ulice a čistí kanály. K tomu ta rychlost města a lidé navyklí na miniaturní prostor. Vejdete do výtahu, říkáte si, že víc lidí, než už je kolem vás, se vejít nemůže, a oni ještě další čtyři přistoupí.
Člověk si při tom uvědomí, jak se v Česku máme krásně. Těším se na volnou bezpečnou krajinu, naše maloměsta a třeba na smažák s domácí tatarkou.
Žil byl Zdenda a věřil na propojený svět
Žil byl Zdenda v malé zemičce uprostřed Evropy. Většinu života slýchával, jaká je všude ve světě globalizace, jak je všechno propojené a prý tak moc, až to škodí. Zároveň celý život věřil tomu, že jsme si všichni rovni a svým způsobem máme stejné šance. Věřil tomu tak moc, že naložil celou rodinu do auta, že jim ten propojený svět ukáže a že budou mít všude nové kamarády.
A jak to dopadlo?
- Maroko jsme už znali: jeden nesmyslný papír k autu, kde si potvrzuji sám sobě svolení jezdit, a za každého jiný malý nesmyslný opis údajů z pasu, který stejně skenují.
- Španělsko — tady jsme dřív zažili několik kilometrů dlouhý zástup lidí, kteří chtěli projít do Španělska. Ten pohled fakt není pěkný.
- USA–Kanada: projížděli jsme tu hranici několikrát a vždycky přibližně hodina zbytečného čekání ve frontě. Dřív byl problém i projíždět takto vlastním autem, protože se tím narušil „transit“ cizího auta po USA.
- Mexiko byl mazec: dopředu jsme viděli kilometry ocelové zdi v poušti, pak snad šestimetrové ostnaté ploty, retardéry v silnici tak vysoké, že jsem je nemohl přejet, a vojáky samozřejmě po zuby ozbrojené. Jeden měl pušku velkou jak on sám a vypadala jak ze Star Wars. Ironicky řečeno: hned se každý cítí jako člověk, se kterým bude zacházeno s respektem. A to vynechám kilometry kolon i na menším přechodu.
- Hong Kong s jedním nesmyslným papírem byl celkem ok, ale žádost o víza do Číny bylo něco neskutečného.
Celým tím chceme říct, že všechny hranice vlastně jen dělají umělé bariéry mezi lidmi a pro vůdce na každé straně je snazší svým lidem „nakukat“, že na té druhé straně jsou „ti špatní“. A to nás snad ještě čekají další, „zajímavější“ hranice.
Považujeme za zločin proti lidskosti, že je s lidmi takhle zacházeno. A s dovolením: témata jako LGBT nebo kvóty na ženy ve vedoucích funkcích nám pak připadají poněkud mikroskopická, když ve světě existuje taková makro nerovnost.
A pozitivní závěr? Ty nové kamarády jsme našli. Napříč kontinenty, státy, náboženstvími, rasami — až se zdá, že jediným problémem jsou ty hranice a ti, co je chtějí stavět.
Lantau: čekáme, jestli nás pustí dál
Z rušného centra Hong Kongu jsme přepluli na ostrov Lantau a už tady asi zůstaneme, dokud nás nepustí dál. Pokud nás pustí. Zatím se seznamujeme s okolím hotelu a s místní kuchyní.
