Aktau jsme původně chtěli jen projet a nasednout do letadla. Nakonec jsme si ho prohlédli mnohem pořádněji, než jsme plánovali — a nebylo to dobrovolně.
Zase průser s přeletem: chybějící víza
V noci při check-inu do letadla přes Kaspické moře, z Aktau do Baku, nás stopli s tím, že potřebujeme víza. Celou dobu jsme řešili přepravu aut a omezení, kdo smí s autem na loď, takže jsme vůbec nekontrolovali další víza po cestě. Všude po nás chtějí spousty razítek a papírů, ale vždycky se to vyřeší na hranicích.
Ázerbájdžán je bohužel poslední země na trase, kde vízum potřebujeme. Navíc je tu ta „super věc“, že jako členská země EU nemáme stejné podmínky: Rafael má španělský pas a může vstoupit bez víza. Stejné to bylo v Číně — odlišný přístup k jednotlivým zemím EU. Prostě pořád platí, že každý pas je dost svébytný. Na druhou stranu ten náš český patří mezi ty lepší na světě, co se možností cestování týče.
Právě teď jdeme řešit další možnosti, jak se během týdne dostat do Turecka. Držte nám palce.
Aktan, večeře a den učitelů
A abychom napsali i něco pozitivního: na místě nám velmi asistoval Aktan. Pozval nás na skvělou večeři a aspoň chvíli jsme viděli, jak tady zrovna učitelé slaví svůj svátek. Vypadalo to, že paří jak za mlada a na plac se vrhají málem plavnými skoky hladové šelmy. Asi to bude tím jídlem, co měli před tím — o tom se rozepíšeme ještě zvlášť.
Kde Rusko obohacovalo uran
Aktau je jediné přístavní město na východě Kaspického moře. Na jakoukoli stranu je nejbližší město stovky kilometrů daleko — dřív to byla tak trochu forma vězení, když sem někoho poslali do služby.
Každopádně nás překvapilo, že na jihu města stojí už odstavená jaderná elektrárna, kde se nejspíš obohacovalo plutonium pro sovětské jaderné zbraně. Zvláštní je, že v Americe jsme byli nedaleko obdobného zařízení. Jsou to místa, kde člověka až mrazí, jaký to mělo dopad na celý svět — a přitom je tady jen ticho.
Přístav u moře, které vlastně není moře
Jak vypadá jediný kazašský přístav u moře, které vlastně žádné moře není? A jak snadno se v něm dá pohybovat? To a mnoho dalšího je na následujícím videu.
Po tom, co jsme v přístavu viděli, je pro nás nepředstavitelné, jak ekonomiky těchhle zemí mohou fungovat. „Za“ tímto přístavem žije v navazujících zemích a oblastech asi 60 až 100 milionů lidí. I přesto je tady pohyb zboží a lidí menší než před střední českou firmou.
Čínské elektroauto, které dostalo zabrat
Když už jsme potkali jiné světoběžníky, neodolal jsem a musel jsem jim trochu proťuknout jejich elektromobil. Takže přinášíme zase takové hrubé, ale autentické záběry konkrétního čínského auta, které po cestě dostalo pořádně zabrat.
Lidé: Fanyuhu a Gloria
O Fanyuhu a Glorii jsme věděli už od Číny. Dokonce jsem v různých zemích požádal dva lidi o propojení, takže jsem věděl, že to jednou přijde.
Dnes ráno nám Aktan v Aktau poslal náhodnou fotku z ulice s jejich autem. Hned jsem jim napsal a poslal naši polohu — a oni přijeli za námi, protože naše auta už jsou na moři.
Za jejich cestou kolem světa je silnější příběh, než jsem čekal. Vlastně jsou dva:
- Fanyuhu přišel o bratra a rodiče kvůli rakovině plic. Žili v Guangzhou a Šanghaji v době, kdy tam bylo obrovské znečištění. Proto později změnil auto a dnes cestuje elektrickým.
- Na jedné starší cestě prohlásil, že na cestách snad najde lásku svého života. To se mu splnilo, když v Malajsii potkal Glorii.
Oproti nám projeli a znovu projedou víc zemí a kontinentů a na cestě budou nejspíš několik let. Jsou pozvaní i k nám, až budou v Evropě, takže příští rok se tohle auto pravděpodobně ukáže i u nás ve Skrýšově.
Bylo fajn potkat podobné blázny. Přejeme jim hodně štěstí na dalších cestách — najdete je na sítích i na YouTube pod jménem Fanyuhu.
Ještě něco málo k Aktau
Polopouštní okolí bylo od starověku až doteď velmi řídce osídlené, i když oblastí vedla jedna z tras Hedvábné stezky. Až ložiska uranu a ropy sem přilákala prospektory — jaderný reaktor, plutonium — a tak v polovině 19. století vzniklo i tohle město. Nedávný projekt na jeho rozšíření se zatím neuskutečnil.
K počtu obyvatel a pestrosti národů v Kazachstánu vůbec by se toho dalo napsat hodně. Od kosení lidí po milionech Čingischánem a Timurem — tehdy zmizelo 15 % z celkové tehdejší populace světa — až po zákaz kočování zavedený sověty, který vedl k ohromným hladomorům. Je to nepochopitelné, když pořád čtete, jak si jeden chtěl zotročit druhého.
Místním lidem vůbec nezávidíme ani v dnešní době. I tak oceňujeme jejich pomoc a vstřícnost, se kterou jsme se ve většině případů potkali. Nevstřícnost většinou plynula jen z nevědomosti.
Zdravíme teď už z ázerbájdžánského Baku a jdeme na průzkum města — cítíme, že to bude velká změna.
Auta ve střední Asii
Posledních několik týdnů přemýšlím, jak popsat auta v Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Uzbekistánu — a každý den vidíme něco nového. Tak pojďme na to.
Ve střední Asii jsou auta jako u nás v devadesátkách. A jezdí se tady taky tak: agresivně, ale děkuje se. A mezi tím všude Lexusy. Pozitivní je, že ta vysněná auta našeho dětství neskončila na šrotišti — o trochu blíž nebi „žijí“ dodnes v hornatém Kyrgyzstánu a okolí.
Sami místní říkají, že movití lidé procházeli takovým vývojem:
| Kdy | Co kupovali |
|---|---|
| Dřív | BMW a Mercedesy |
| Pak | Lexusy, kvůli spolehlivosti a údržbě (je jich tu fakt hodně) |
| Dnes | čínské Li |
A rozdíl v ceně vysvětluje hodně:
| Model | Cena |
|---|---|
| Čínské Li (plug-in hybrid) | 60 000 $ |
| Srovnatelné BMW X7 | 170 000 $ |
V jedné skupině jsem k tomu zachytil výstižný komentář: „Audi BMW Lexus. Kurili let stol.“ Hodně volně bych přeložil jako „kouří sto let starý stůl“.
Občas potkáte i zajímavé kombinace: čínské auto v Kazachstánu hrdě vlastněné Rusem. Člověk pak marně přemýšlí, na co je vlastně hrdý.
Co ještě jezdí po silnicích
- Elektroauta — všude jsou čínská, výjimkou je občas VW ID.
- Chevrolety v Uzbekistánu — uvidíte je nejčastěji a snad vždycky v bílé barvě. Mají tady továrnu, a i když to nejsou nejlepší auta, jsou „domácí“ a prodávají se nejvíc.
- BYD — už tady mají továrnu a valí, takže čekejme postupné zabírání trhů směrem k Evropě.
- Nákladní auta na metan — snad všechna užitková auta v Uzbekistánu jezdí na metan. Všichni mají červené nádrže všude na podvozku, kam se jen vejdou. Občas i osobáky.
A děti pořád vyhlížely žigulíky z GTA. Já už jen čekal, kdy vyleze typek v bílém potrhaném nátělníku.
A na závěr zveme všechny do Barcelony
Zveme vás na oficiální závěr cesty v Barceloně. Mezitím bude i něco v Pelhřimově a ve Skrýšově — ještě budeme informovat.
