Jsme v Kazachstánu. Po Číně je to další „nová“ realita, ve které se musíme rozkoukat od začátku — jiná měna, jiná SIM, jiné nabíječky. Tenhle zápis je o prvních dnech v zemi, o velehorách nad Almaty a o tom, jak nás překvapilo, co všechno je tady povědomé.
První hodiny za hranicí: SIM, nabíjení a hned dárek
Kousek za hranicemi jsme si dali pauzu a rovnou vyzkoušeli první místní nabíjení. Koupili jsme lokální SIM, aktivovali ji a snažili se pochytat základní pravidla nového prostředí. A stihli jsme dostat i první dáreček.
Mezi jezerem Sayran a „posledním“ čínským městem
Cestou jsme se kochali sceneriemi mezi jezerem Sayran a Khorgosem, „posledním“ čínským městem. Auto se toho podle všeho nemohlo nabažit stejně jako my.
Čína bez auta: baťůžky, vlak a zabavená nunčaka
Ještě se ohlédneme za Čínou. První část naší cesty po ní vedla z jihu na východ a tuhle část jsme jeli sami, bez auta, jen s malými baťůžky.
Cestou jsme přišli o nunčaka, která nám dal Robin. Bezpečnostní kontrola u vlaku byla neoblomná — a to už byla v řadě třetí.
Ze Yangshuo do záplavy světel v Almaty
Teď už se díváme do záplavy světel v Almaty. Přesto nám bude trochu chybět třeba noční atmosféra v Yangshuo.
Po stopách Hedvábné stezky
Jedeme po stopách Hedvábné stezky — a těch stezek, nebo spíš cest, bylo v minulosti spousta. Trasy se v čase měnily podle toho, kdo měl nad územím nadvládu a jak otevřená nebo naopak izolovaná byla Čína vůči okolnímu světu. Svůj vliv mělo i vyzrazení tajemství výroby hedvábí. Celé je to dost drsná pohádka.
I dnes se samozřejmě obchodníci snaží přepravovat své zboží všemožnými způsoby trochu víc zprava doleva a zpátky. Jen se poptávka trošku rozšířila — už to nejsou jen koně (kteří mohli za řadu vítězství), západní zlato a sklo nebo čínský papír. A „karavanám“ to dnes netrvá tři roky.
Užíváme si přátelské jednání před hranicemi, na nich i za nimi. I když o hranicích už tady byla řeč: dostat se do Číny a zase z ní vyjet není jednoduché. Nám to trvalo den, někteří lidé čekají v kamionu klidně pět dnů. Příroda je úchvatná všude, jen lidské počínání v ní není vždycky úplně povedené. A k porovnání Číny s Kazachstánem zatím můžeme napsat jediné: je důležité umět počítat.
Jak to bude vypadat domů
Závěr cesty z Kazachstánu až domů bude „snad“ vypadat takhle. Držte nám palce.
Hranice ve střední Asii: nevíte dne ani hodiny
Cestou jsme si dnes taky trochu zaúřadovali. Průjezd hranicí ve střední Asii se totiž nedá naplánovat — neznáte dne ani hodiny. Zatím máme docela štěstí. Tady je minutový popis toho, jak takový typický průjezd vypadá.
Kdo by chtěl ušetřit statisíce korun na něčem podobném v Číně, tomu doporučujeme náš placený kanál. Nahráli jsme tam čtvrthodinový popis toho, jak to v Číně probíhá a co se s tím dá dělat. Když nám pošlete dotazy, doplníme ještě víc informací. Stálo nás to neskutečně peněz, nervů a času, ale přineslo informace, které nikdo jiný nemá. Podpořit nás můžete na herohero.co/tesloukolemsveta.
Nan, manty a ruština, kterou jsme nečekali
Středoasijský slovníček přežití zvládneme v patnácti sekundách. Jsme právě u hranic s Uzbekistánem a i tam je pro chleba stejný výraz — nan. Podobně mu říkali i Ujgurové na západě Číny. A všechny tyhle národy dělají obdobně knedlíky s různými náplněmi: manty.
Dvě věci jsme přitom vůbec nečekali:
- že takhle daleko od domova najdeme nejpodobnější chutě pečiva i knedlíků,
- že budeme tak hodně používat ruštinu — a navíc jí budeme rozumět.
Výlet do velehor nad Almaty
Nad Almaty se zvedají velehory a výlet do nich byl přesně to, co jsme po dnech na cestě potřebovali. Čistá voda, čistý vzduch a příroda, která začíná vytvářet krásné podzimní barevné scenérie.
