Shaolin: ranní trénink v šest a chrám na úpatí Sung-šanu

Občas nám kamarádi připomínají, že máme strašné štěstí. V Shaolinu se to potvrdilo hned na vstupu: neměli jsme domluvené vůbec žádné ubytování a až na místě jsme zjistili, že uvnitř Shaolin Scenic Area stojí jediný hotel — a nebylo jasné, jestli vůbec bere cizince.

Jediný hotel uvnitř areálu

Bere. Hotel je sice trochu zastaralý, ale stojí přímo u arény, kde probíhají ukázky kung-fu, a je jen tři sta metrů od slavné kolébky bojových umění — samotného shaolinského chrámu. Lepší adresu jsme si vymyslet nemohli. Vše jsme měli jako na dlani, bydleli jsme přímo nad školou.

Zlatá hodinka v chrámu a vybouraná zeď

Byli jsme unavení, takže jsme na prohlídku chrámu vyrazili pozdě — a právě tím jsme chytli zlatou hodinku. Nakonec nás tam hlídači zamkli, takže jsme s další skupinkou turistů hledali cestu venku. Pro případ, že by se to někomu stalo taky: vpravo od brány je po asi sto metrech vybouraná zeď.

Večer zamkli část areálu znovu, a tak jsme lezli přes bránu, když jsme se šli podívat na trénink.

Chrám na úpatí posvátné hory

Ani chrám Shaolin nebyl nikdy klidným místem. Jde o buddhistický chrám na úpatí posvátné hory Sung-šan, kterou obklopují terasovité lány kukuřice a menší zahradní města. Byl založen v 5. století našeho letopočtu a mniši z něj se proslavili studiem bojových umění a vytvořením šaolinské školy kung-fu.

Mezi chrámy přežil všechna drancování v minulosti ohromný, 1 500 let starý jinan, 1 200 let staré jalovce a 300 let staré jerlíny a thuje — a právě ty dotvářejí atmosféru místa.

Trenér, který má za sebou Shaolin Temple

Cestou zpátky od chrámu jsme u arény narazili na skupinku cvičících dětí a jejich trenér nás požádal o fotku. Až potom se ukázalo, koho jsme vlastně potkali: připravuje tam všechny na ukázky kung-fu a sám má za sebou úžasnou kariéru. V jednom článku se dokonce zmiňuje, že měl roli v tom slavném původním filmu Shaolin temple — tam mimo jiné debutoval Jet Li.

Po večeři jsme se k aréně vrátili a sledovali trénink. Když Hanička ukázala své protažení, jiný trenér zavolal malého kloučka, že prý předvede shaolinskou jógu. To se musí vidět.

Ranní trénink v šest — aspoň jeden z posádky

Ráno jsme mohli přijít na trénink. Prý v šest. Aspoň jeden člen posádky to nakonec stihl, takže: sláva mě.

Přiznávám ovšem, že jsem šel na dětský trénink. Dospělí přiběhli po půl hodině kdesi od hor. Trenér ranního tréninku předtím čtrnáct let pracoval v Kalifornii v San Franciscu — v Shaolinu je ale fakt lepší klima, takže se mu nedivíme. A na fotce na schodech je ve skoku ten klouček, co nám večer ukazoval protažení. Jmenuje se [ný sen], což si člověk může polopřeložit jako dobrý sen.

Měli jsme možnost poznat mistry i disciplinované a snad gumové děti na místní škole. Většina z nich už teď ví, kde je Česká republika a Pelhřimov.

Mistr Liang Jianmin a vesnice učitelů

S mistrem jsme se zapomněli vyfotit, takže se dá pokochat jen na fotce v galerii — Liang Jianmin, senior coach of the international department of Shaolin Temple Martial Arts Hall in Sunshan. Každopádně ho už mám přidaného na WeChatu.

Zaujalo mě, jak silná je místní tradice. Připomnělo mi to i jiné oblasti ve světě, kde jsou lidé několik set let prostě dobří v jedné konkrétní činnosti:

• Liang Jianmin se narodil 11. listopadu 1964 ve vesnici Luotuoya blízko Dengfengu v provincii Henan.
• Vesnice Luo Tuoya je slavná „kolébka učitelů“ — od počátku dynastie Ming (1368–1644) vychovala stovky talentů v civilních i vojenských oblastech.
• Během Války odporu proti Japonsku (1937–1945) vytvořili mladí muži a ženy ve vesnici jeden velký oddíl s meči a další s oštěpy, aby odolali Japoncům a dalším jednotkám vstupujícím do vesnice.
• Národní top ten učitel bojových umění, shaolinský mistr Liang Yiquan, je také odtud.

Běžný čínský taxík?

Pořád mi to nedá a vyptávám se taxikářů, jak jim to jezdí. Na konci druhého videa je docela jasný závěr. A popravdě jsem sám víc a víc zaskočený celkovou úrovní těch místních aut — tohle kdyby někdo prodával v Evropě, tak je po debatách o nástupu elektro.

Můžu k tomu udělat i malý teaser: před chvílí jsem prolezl auta dvou jiných značek a byl jsem zaskočený, teda spíš mi zaskočilo úplně.

Minule tady bylo dost ohlasů, tak jsem zpovídal čínské taxikáře dál. Pro mě je to velmi slušné a dostupné auto a fakt nás zaskočilo to zpracování.

Ekonomická pohádka na neděli: Hongkong

Od Hongkongu chci napsat něco víc k ekonomice. Tam to byl asi největší náraz — ceny jako v USA a všude minimum místa. Stačí přitom otevřít Wikipedii a Statistu:

Stejně jako ostatní vyrostli po druhé světové válce prakticky z ničeho. Původně jako přístav, tedy dopravní uzel, a levná výroba; jak bohatli, posilovali finanční sektor a z výroby ustupovali. Zároveň investovali do vzdělání a infrastruktury.

A ostatní asijští tygři

Pak jsem si to porovnal s dalšími ekonomickými tygry — Jižní Koreou, Tchaj-wanem a Singapurem — a všichni to měli velmi podobné.

Jižní Korea to měla nejdivnější: vládl tam generál, ale stavěl silnice a podporoval podnikání (vznikly tam ovšem oligopoly), a za osmnáct let jeho autoritativní vlády vzrostlo HDP čtyřnásobně, tedy o asi 300 %. Pak začali investovat do IT a v 80. letech přešli na demokracii.

Tchaj-wan vsadil také na elektroniku, IT a vzdělanost. Dnes je největším producentem čipů na světě. Před pěti lety jsem měl možnost navštívit jejich ITRI, něco jako akademii věd, a od té doby to beru jako chrám vzdělanosti a inovací.

A vlastně jakoby mimochodem: všechny tyhle země patří k zemím s největší životní úrovní, očekávanou délkou dožití a rozvojem lidského potenciálu — velmi často jsou v TOP 10 na světě. Kombinace HDP a průměrné mzdy pak tvoří docela zřetelné obrysy cen za produkty a služby.

Nejvíc mě ale překvapilo, že když to člověk zažije, promluví s místními lidmi a pročte Wikipedii, je to jako otevřená učebnice ekonomického úspěchu.

Ekonomická pohádka 2: Čína a rozptyl mezd

Hodně statistik i na dobrých zdrojích mi připadá zkreslených — některé tvrdí přes 95 000 Kč průměrnou mzdu v Číně. Denně tu něco řeším a vidím ten rozptyl cen, takže spíš odhaduju takto:

A trocha dat k celé zemi:

I Wikipedie uvádí, že to HDP nesedí, už když se začne počítat od mezd — přitom firmy vydělávají ještě víc. Mají velmi nízké ceny, takže v podstatě každý ekonomický ukazatel se najednou o polovinu zvýší, jen když to přepočtete na paritu kupní síly. Z kombinace růstu a inflace pak vyplývá zajímavý prostor: když si dovolím určitou bulvárnost, vlastně bohatnou o 3 % ročně po odečtení inflace.

Infrastruktura po čínsku

U asijských tygrů jsem psal o infrastruktuře a vzdělanosti. Tady se mi líbí ještě další rozměry. Podle mě si naprostá většina lidí vykládá infrastrukturu podle minulého století — a přitom tady už v roce 2022 mělo pět set milionů lidí 5G připojení na internet. To přece dnes propojuje lidi a zmenšuje vzdálenosti nejvíc.

A ta „stará infrastruktura“ je tu taky mazec. Jejich rychlovlaky jsme si oblíbili nejvíc, přejeli jsme s nimi celou Čínu napříč, a všude staví nové dálnice, letiště i železnice.

Návrh na banánový index

Přidáváme obrázek známého Big Mac indexu — a k tomu návrh: zavedl bych ovocný index, třeba banánový. Proč?

• Překvapilo mě, že ovoce má na celém světě spíš vyšší hodnotu, než jsem čekal. Melouny, jahody i banány stojí velmi podobně všude, možná je to dané logistikou a maržemi nadnárodních řetězců.
• Je zdravější než zpracované potraviny, takže při vyšší dostupnosti bych očekával pozitivní dopad na zdraví obyvatel.
• A jím ho nejčastěji.

Hodina vyprávění na jednom místě

Kdo chcete slyšet celou hodinu toho, co tady dáváme po částech, zpovídal nás největší popularizátor EV ElectroDad. Děkujeme!