Jsme zpátky v Pelhřimově a hned se ukázalo, že návrat domů má svůj vlastní program: jedno slavnostní přivítání, jedna technická kontrola a jedna první školní hodina. A k tomu pár věcí, které si z cesty odnášíme a které se nedají odložit do garáže.
Cybertruck a společný světelný tanec
Po naší cestě kolem světa nás v Pelhřimově přivítal i jeden z mála Cybertrucků u nás a dal si s námi i pár Lightshow. Děkujeme Mobilní kotelně za setkání, ukázku a společný „světelný tanec“ — a Tesla Dave za organizaci.
STK po téměř 40 000 kilometrech
Po cestě nám vypršela platnost technické, takže to hned musíme napravit. A popravdě jsme sami zvědaví, jestli se na podvozku objevily nějaké vůle po téměř 40 000 kilometrech — z toho několika tisících najetých po něčem, co se velmi těžko dá nazvat silnicí. Budeme informovat.
Co jsme si z cesty odnesli
Všichni se nás ptáte na zážitky a popravdě už asi od půlky cesty jsem si říkal, že tomu na konci nebudu věřit ani sám sobě. Těch situací, kdy už téměř nešlo pokračovat a kdy jsem nechtěl rodinu vystavovat většímu riziku, bylo nespočet.
Zároveň mě mockrát překvapilo, že Hanička i děti ustály náročné situace úplně v pohodě. Například když vás ve dvě ráno zamítnou na letišti v Kazachstánu, děti kolem už popadaly na lavičkách, vy se máte někam zase přepravit, ubytovat a začít hledat další řešení — a u toho jste přišli o letenky a snažíte se stornovat i bydlení v dalším státě, kam nedorazíte. Neplánované přespání kdesi v pustině už bylo většinou to snazší.
Některé další negativní situace jsem nechtěl zveřejňovat i proto, že je to takové „laciné“ získávání pozornosti, které vidím u některých podobných profilů. Otevřenosti se jinak rozhodně nebojíme, takže až připravíme prezentace, přijďte se nás zeptat na cokoliv. Nemáme v tom ani žádný další komerční zájem, takže všechno říkáme tak, jak jsme to měli možnost poznat.
A to je vlastně i jedno z velkých poučení. Chtěl jsem poznat jakési hluboké lidství v lidech ve všech státech a většinou se nám to i podařilo — z upřímných sdělení některých lidí a ze sdílení jejich životních příběhů jsme až ztráceli slova. Ta hloubka a intenzita se nedá popsat.
Prostě svět už nikdy nebudeme vnímat stejně. Nejspíš nám už navždy bude víc záležet na ještě více lidech, více místech, více kulturách. Najednou se jakési „my a oni“ ztrácí jak pára nad hrncem, protože lidi jsou uvnitř všude stejní. Lépe řečeno stejně krásní.
Laura poprvé do školy
Zpátky na chvilku v Pelhřimově a Laura jde poprvé do školy. Jedeme nakupovat aktovku a paní v pelhřimovském Koh-i-noor Hardtmuth se během půl hodiny od Lau dozvěděla všechno, co za půl roku zažila — a jak jsme teď nejlepší na celém světě.
Ve škole sebejistá, hned učitelce tyká. Mám takové tušení, že Lau bude třídní komediantka. V autě trénovala pár věcí, které si veze z cesty:
- „van tů fí šiks“ — anglické počítání v její verzi
- čínštinu, protože proč ne
- a poznatek, že ch je od slova chloch
A když se jí zeptáte, co jsme jedli, bude vyprávět o nudlích a kozíkách, případně o velbloudu nulahrbém. Snad takový ten povinný klid ve školní lavici neutluče její srandovní, bezstarostnou a energií nabitou náturu.
Severní Amerika v jedné minutě
Zpětně jsme doplnili rekapitulaci druhé části naší cesty — po Severní Americe. Celkem to bylo zhruba 15 000 km a téměř dva měsíce, většinu nabíjení jsme zvládli v noci na AC. A hlavně: nespočet pozitivních lidí. Takhle to vypadá v jedné minutě.
