Alpský průjezd: Malojapass, jezero Como a Côte d'Azur

Naším cílem je teď Barcelona, kde oficiálně začíná cesta i s ostatními týmy. Trasu přes Alpy do Itálie a dál po pobřeží ale jezdíme už asi patnáct let — St. Moritz, jezero Como, Cogoleto, Monako, Beaulieu-sur-Mer. Je to trochu jako projet si vlastní rodinnou historii, jen tentokrát s vědomím, že za Barcelonou to nekončí.

Opakování fyziky: sjezd, na kterém auto vydělá

Nejzajímavější část dne přišla na sjezdu z Malojapassu. Jeli jsme 39 kilometrů k Comu a výškový profil byl z 1810 na 210 metrů, tedy 1600 metrů dolů. Auto celou dobu tvrdilo, že do cíle dorazíme s vyšším stavem baterie, než jaký máme právě teď — asi o pět procent víc.

Občas mě chytne, že si to zkusím dopočítat. Podle několika zdrojů se dá potenciální energie spočítat klasicky:

E = m · g · h
(hmotnost × tíhové zrychlení × výška)

Po převodu z joulů na kilowatthodiny to vyjde na 0,273 kWh na tunu a 100 metrů výšky.

Takže pokud jsme potenciál využili správně, auto mohlo získat skoro osm kilowatthodin. Kdybychom stejnou vzdálenost jeli po rovině, spotřebovali bychom kolem šesti. I po odečtení tedy zůstává skoro dvě kilowatthodiny k dobru — a podle procent na displeji jsme byli v plusu ještě víc, než tenhle výpočet napovídá.

Jestli víte, čím přesně je ten rozdíl daný, budeme rádi, když nám napíšete.

Summus lacus: agriturismo, kubánská snídaně a jednooká kočka

První nocleh po 680 kilometrech bylo Agriturismo Summus lacus u Samolaca. Pro rodiny s dětmi je to skvělé místo — hostitelé mají také tři děti, můžete jim pomáhat na farmě nebo si s nimi zahrát fotbal. Jsou fajn.

Ráno jsme se ovšem trochu ztratili v italsko-kubánském překladu. Všechno bylo „finito“ a vejce se při těchhle teplotách prostě nedaří. Pán, Kubánec, nám to u snídaně vysvětlil tak, že mával rukama jako křídly a předváděl, jak se snáší vejce. Až po chvíli jsme pochopili, že mají asi jednookou kočku. A pak ten sýr — ten nás pronásleduje od Rakouska. Po mém záchvatu smíchu a fotografování sejra se pán přece jen šel po nějakých vejcích podívat a při odchodu ještě jednou zamával křídly.

Jezero Como, podle Laury bazén

Jezero Como je jedinečné. Jezdila sem odpradávna milánská šlechta do svých vil a je to na něm pořád vidět. Laura má ovšem vlastní klasifikaci: každá větší vodní plocha je bazén.

Za návštěvu stojí Varenna a Menaggio, v rozkroku jezera pak Bellagio — trajektem zvládnete všechna tři za jeden den. Na severu jezera máme oblíbené zahradnictví a často spíme u Sorica.

Costa Villa u Orco a parkování „na Itala“

Druhý nocleh byl na kopci nad Orcem u Finale Ligure, ve výšce asi 1050 kilometrů od domova. Ráno tam bylo krásně větrno a s výhledem, který se fotí sám.

Často se nás ptáte, jak to vypadá, když dorazíme na ubytování. Odpověď je jednoduchá: zaparkujeme „na Itala“ a začne vylodění.

Co se říkalo v autě

Nejlepší část cestování s dětmi jsou věty, které by nikdo nevymyslel. Sbíráme je průběžně:

• Zdenda k charakteristice vůně rakouského sýra: „Prostě asi jako když skunkovi vytřeš eidamem zadek.“
• Já k odpuzovači medvědů: „Není würzig, jako würzig.“
• Laura, když se za námi vytvořila malá kolona: „Já jim ukážu sprostý slovo rukami…“ a po chvíli dodala: „…kam mají jet.“
• Laura u řeky ve Švýcarsku o vlnách: „To jsou ale vlnami“ — místo tsunami.
• Laura při sjezdu serpentin z Malojapassu: „Už jsme objeli kolem světa?“

A jedna otázka, na kterou pořád nemáme odpověď: dělají v Linci linecký?

Kolem St. Moritze byla mimochodem ještě úplně vánoční atmosféra. V polovině dubna.

Kudy vlastně jedeme

Pro přehled celá trasa do Barcelony:

Odtud budeme všichni oficiálně startovat 24. 4. 2024.

Dva tisíce kilometrů v deseti sekundách

Nakonec něco pro geeky — digitální dokumentace prvních 2000 kilometrů zhuštěná do deseti sekund, včetně náležitě geekovské muziky.