Od Bilbaa na konec Evropy: Španělsko a Portugalsko

Z Barcelony jsme se přesunuli přes severní Španělsko do Portugalska a zpátky dolů k Gibraltaru. Během několika dní se do toho vešla přednáška na univerzitě, vyhozený jistič, srovnávání spotřeby s novým Modelem S, lightshow v Lisabonu a jeden dobrodruh na solárním kole.

Bilbao: co Rafael říká studentům

Ve 13 hodin jsme byli na univerzitě v Bilbau na konferenci o elektromobilitě. Rafael tam studentům přiblížil hodně ze svých myšlenek — a stojí za to si je zapsat, protože je má naježděné, ne načtené:

• O globalizaci: všichni o ní mluví, ale když chcete roaming a některé další služby (třeba pojištění) dostupné opravdu všude, tak to v praxi neexistuje.
• O elektřině: na rozdíl od jiných paliv je dostupná prakticky všude. Kde svítí žárovka, tam se dá dobít i auto — pomaleji, ale přece.
• O cestování: vyzývá studenty, aby cestovali, poznávali další kultury a měli tam přátele. Pokud bude mít každý v nějaké další zemi přátele, nebudou války.
• O největším zdržení: při cestování není největší problém nabíjení, ale čas strávený na hranicích. Pro většinu zemí mimo Evropu je potřeba vyplnit mnoho (zbytečných) „papírů“ a překročení jedné hranice pak zpravidla trvá kolem šesti hodin.
• O papírech: v takových zemích nemá nikdy smysl přemýšlet nad významem těch dokumentů. Často jsou stejně jiné při příští návštěvě a každý celník si je vykládá po svém.

Na trase z Bilbaa do Ovieda jsme se ještě krátce zastavili na pláži Laredo. Vlastně se všem moc líbila a naše děti měly navíc k dispozici dost strejdů a jednu tetu na hraní.

Tracking konečně funguje

Tehdy už fungoval tracking naší cesty, takže se dala průběžně sledovat online. Na mapě to vypadá, jako by se po Pyrenejském poloostrově naháněla parta Tesel — a v podstatě je to tak. A ano, v tuhle chvíli už jsme v Portugalsku.

Podruhé s mobilní nabíječkou a vyhozený jistič

Znovu si vypomáháme mobilní nabíječkou. Máme jenom pár sponzorů, takže nám snad odpustíte „product placement“. Popravdě — Inchanet nám žádné instrukce ani požadavky nedal, takže to bereme spíš jako slušnost je takhle zmínit.

Jako obvykle jsem se na to vrhl bez manuálu a i tak jsem poměrně rychle pochopil, že diody na boku ukazují ampéry, takže je triviální přenastavit si to podle aktuální obavy nebo potřeby. Hned u toho ale byla první zajímavost: nevěděl jsem, že naše Tesla vůbec někdy ukáže na displeji 32 A. Akorát při prvním pokusu v Itálii jsem tím samozřejmě vyhodil jistič zásuvky. Příště budu brát vážněji, když zase uvidím cedulku 8 A, přísahám. A držte nám palce, ať do rána neodpálíme další zásuvku, tentokrát portugalskou.

Portugalsko: déšť a park Alvão

Portugalsko se nám hned v prvních hodinách ukázalo „klasicky“ deštivě, ale ty všechny kopce mají svůj jiný charakter. Bujná zeleň místy přechází rovnou do holých oblých skal, a když jsme neplánovaně projížděli parkem Alvão, několikrát jsme úžasle zastavili. Občas jsme až nemohli uvěřit, že to je práce „jen“ samotné přírody.

Superchargery v4 a proč chceme spíš víc lokalit

Když už si doma všichni pobrekáváme nad počtem superchargerů v ČR, tak nás překvapilo, kolik už je v4 v reálném provozu. O to větší škoda, že nejde rozšířit počet snad jakýchkoli.

Po zkušenostech i z ciziny bych byl radši pro víc lokalit. Například teď ve Španělsku jsme narazili na několik míst, kde je prostě 200 kilometrů k nejbližšímu dalšímu superchargeru — a tam už jich pak je dostatek.

Po cestě jsme zároveň získali dalšího „sponzora“, Circontrol. Dali nám tři nabíječky, které můžeme umístit kdekoli, kde to domluvíme. Pro zvídavé: veze je v autě Rafael.

Česká soda na superchargeru

Cestování v mezinárodní koloně má svoje momenty, které se nedají naplánovat. Vidět francouzskou Rumunku, jak při tanci na superchargeru říká Němcovi: „Normal“, nám trochu připomnělo Českou sodu.

Neporovnatelné porovnání: Model S proti naší „trojce v boxu“

Srovnávali jsme novou Teslu S s naším Modelem 3 Performance ve verzi „box“. Naše auto s boxem bohužel žere výrazně víc než obvykle, takže to berme spíš jako srovnání ve smyslu: „Na Model 3 jsme narvali víc úložného prostoru — a o co je to horší než S-ko?“

Jezdíme všichni stejným stylem — chci dojet daleko, tak jedu hodně poklidně, dálnice do 120 km/h. Klaus v novém Modelu S je typický Němec, takže jeden úsek mezi nabíjením jel naprosto totožně jako my.

V podstatě mě překvapilo, že i velká luxusní limuzína s obrovskou baterkou je schopná v běžném provozu jet se spotřebou 17 kWh. A přidávat boxy na auto nemá smysl, pokud to není vyloženě nutné, pokud nemají extrémně dobrou aerodynamiku nebo pokud nevíte předem, že pojedete většinu času pod 100 km/h.

Víkend v Portu a Lisabonu, aneb „ty máš haluz“

Zdenda: Během studií mi ostatní často říkali, že „mám haluz“. Nevím, o čem mluvili — náš víkend v Portu a Lisabonu vypadal takhle:

• V Portu jsme se s ostatními vlastně ani nepotkali, jen jsme si přeposlali tipy. Ale pláž Miramar je úžasná.
• Nestíhali jsme pak dojet na naplánovanou lightshow v Lisabonu. Naštěstí její start neustále posouvali a po cestě se nám podařilo stáhnout písničky a připravit je na flashku.
• I když jsme dojeli pozdě, v pohodě nás zařadili do celého obrazce — dokonce naše auto bylo začátek jednoho z paprsků.
• Během našeho pozdního dojezdu volala Camelie, francouzská Rumunka hovořící španělsky (na nás ovšem mluví anglicky), že je nějaký svátek a všechny hotely jsou plné a drahé. Myslel jsem, že všechny ukecám na nějaký kemping. Ona je tak akční, že se sama nabídla, že se zeptá někoho z místních.
• Když jsme dojeli, nějaký Paulo už věděl, že u něj budeme bydlet.
• Ještě se omlouval, že pro nás má jen dvoupostel a dvě samostatné.
• V garáži měl i wallbox, takže nám přes noc nabil auto prakticky do plna.
• V noci jsme začali trochu povídat a nakonec jsme seděli nad sklenicemi s čistou vodou až do dvou do rána.

S Paulem jsme probrali důležitost vzdělání a rozdíly mezi Evropou a Amerikou — sám absolvoval univerzity na obou kontinentech a jeho děti už studovaly jen v Americe. Připomněl, že kolem New Jersey je údajně největší koncentrace Nobelovek.

Probrali jsme i cestování po Evropě, protože Teslou projel i Balkán. Je fajn slyšet jinou perspektivu: „Musíme vždycky přejet Španělsko, Francii, a pak teprve můžeme prozkoumávat Evropu.“ Když jsme se bavili o horách a lyžování, dodal: „Ale víš, co je největší problém? Že musíš přejet Španělsko.“

Druhý den nám ráno naservíroval snídani, že jsme koukali. A jeho byt byl navíc ještě blíž k nejzápadnějšímu výběžku Evropy, kam jsme se vydali hned po ní.

A zpátky k té lightshow: když vidíme ten celoevropský sestřih, tak jsme se zúčastnili té nejhezčí. Když to celé sečtu, pořád nechápu, o jaké haluzi to ostatní kdysi mluvili.

S Portugalskem se loučíme — a zároveň si nás získalo.

Papíry z Jihlavy do Sevilly

Uf. Bohužel jsme nevěděli, že kvůli budoucím transportům auta musíme mít originály všech dokumentů včetně velkého technického průkazu. Takže jsme to od pátku řešili a nakonec se pomocí DHL podařilo dostat „papíry“ k nám do Sevilly.

Moc děkujeme za proaktivní přístup pana Prokopce z jihlavské pobočky DHL. V podstatě se to podalo pět minut po, ale prověřil, že vše na pozadí probíhá dobře. Ve Španělsku nám všichni tvrdili, že to přijde až další den — tak to ukazoval i systém, ačkoli zároveň hlásil, že už to má kurýr. Nakonec bylo vše přesně podle pana Prokopce. Moc děkujeme.

Markus, dálniční známky a hotel ve stadionu

O Markusovi jsme už psali a jsme mu vděční za všechnu podporu. Včera překvapil znovu — i když na mapě vidíte, že už je zpátky ve Švýcarsku, ještě předtím předal Rafaelovi švýcarské dálniční známky a my jsme si je včera vylepili na auta. Prý ať po cestě není žádná komplikace.

Dnešní nocoviště našel Piere a shodli jsme se, že v hotelu, který je zároveň součástí velkého stadionu, ještě nikdo z nás nespal. Jelikož každý vypil maximálně jedno pivo, ozvěnu jsme nevyzkoušeli.

Jirka a solární kolo

Na nejjižnějším cípu Evropy jsme potkali dalšího dobrodruha. Tohle je Jirka — a jede na solárním kole. Na chvíli byl součástí naší kolony a společně jsme přepluli do Afriky.

Koho zajímají detaily:

Ta motokamera je vlastně vtipná past — musí jet rychle, jinak se její spotřeba začne projevovat na celkové bilanci. A když nepomůže ani mapa solárních zisků, ani námořní mapy s větry, ani klasické vrstevnice, ujede za den těch 80 kilometrů. Účastní se soutěže The Sun Trip.

Pokud vám bude někdy cesta dlouhá a náročná, vzpomeňte na Jirku.

Nejzápadnější výběžek Evropy a otázka po třinácti letech

Z Lisabonu jsme některé snímky nesměli zveřejnit, dokud Tesla nevypustí to hlavní video, které jsme sdíleli. Najdete nás na fotkách?

A pak to místo na konci Evropy. Zdenda: před třinácti lety jsem tady Haničku požádal, ať je naše společná cesta ještě delší. Na nejzápadnějším výběžku Evropy mi to připadalo jako ta nejneodolatelnější nabídka. No a tentokrát nás tam bylo už pět místo dvou.